Letní Pavlosiana 22 - část 1. Teorie poznání - Nietzsche, Heidegger, Zdeněk. Neubauer, R. Sheldrake
Moje aktuální teorie poznání v horizontu a za horizontem biocentrické fenomenologie a teorie morfogenetických polí. (Klages – Sheldrake) Letní Pavlosiana 2022 - část 1. Jak působí „krása“? Je náš prožitek "krásy" pouze ze našeho subjektu pramenící , estetické zdání nebo je prožitek "krásy" projevem dynamického splývání a prostupování morfogenetických polí - a to jak duše prožívajícího, tak "duše" (morfogenetického pole) prožívaného (krajiny, hudby, tvarů, pohybů atd.) Toto zamyšlení nad teorií estetiky se zde děje na pozadí teorie poznání biocentrické fenomenologie , jejíž hlavní premisou je podstatná protikladnost prožívaní duše a kognice vědomí. Přesně formulujeme tento protiklad podstat takto: Prožívání individuální duše člověka, zvířete i rostliny se vyznačuje kvalitou pasivity, časovosti, prostorovosti, plynulosti, souvislosti a dynamické proměnlivosti. Na pasivním prožívání duše člověka - a pouze člověka v biosféře Země - "parazitují" mimo-časo-prostorové, izolované, statické a neměnné kognitivní akty pěti derivátů osobního ega - tj. akty osobního vědomí (subjektivismus), akty osobního sebevědomí (subjektivní konstruktivismus), akty osobní vůle (voluntarismus), akty osobního zpředmětňujícího vnímání (materialismus) a akty osobního pojmového myšlení (racionalismus). V závorkách jsou uvedeny různé filosofické školy (modely světa a člověka) nutně se konstituující v niternosti myslitelů, jejichž duševní pole byla "vyplundrována" dominantními akty jejich ega. Tyto akty ("Kati duše") proměňují přirozené kvality a dynamismus duševního pole na mimo-časo-prostorové, izolované, statické a neměnné "produkty" vědomí ( Descartova "realitas objectiva"). Energii ke provádění svých aktů ego získává "odsáváním-odkláněním" přirozené životní energie z individuálního duševního pole (ta pramení z individuálního těla) a to s cílem-účelem prosazení zájmů (Inter-esse), cílů a účelů ega. Pozn: Cíl - "die Zwecke" z něm. je černý střed terče pro cílenou střelbu , odtud "Zwecke" - účely v něm. Individuální duše člověka ztrácí pod vlivem ega a jeho aktů kvalitu pasivity a stává se akční, posedlou vůlí k moci a neklidem. Duše ztrácí časovost a stává se rutinní, mechanickou, stále se opakující. Duševní pole člověka ztrácí pod vlivem ega a jeho aktů svou přirozenou prostorovost, elastičnost i možnost expanze, růstu a splývání s jiným duševními poli. Stává se úzkou, ztuhlou, rigidní, zasekanou, tvrdou, neohebnou, netolerantní, zakrnělou, izolovanou, osamělou. Plynulost duševního prožívání se mění pod vlivem ega a jeho aktů na skoky, zbrklost, přelétavost (opičák "vědomí - viňána" jako obraz neklidu v Abidhamě, tj. fenomenologii duše ve vedántě) Přirozeném souvislosti prožívání jsou nahrazeny kognitivními relacemi pouze systémově vztaženého, tedy nesouvislého a později kognitivní mapou pouhých abstraktních pojmů bez vazby na skutečnosti biosféry . Takové je současné paradigma novověké vědy a proto věda podle Heideggera "nemyslí" hluboce a proto pojednává tato věda podle Z. Neubauera o "zásvětí" složeném v analytickém rozumu vědců z oněch "realitas objectiva" Descartových, nebo dokonce o "duchu mrtvého boha". Duševní pole ztrácí pod vlivem ega a jeho aktů svou dynamickou proměnlivost a stává se automatem na řazení abstraktních pojmů podle gramatiky naučného jazyka a algoritmem na aktivaci zploštělých pocitů podle obsahu nákupního koše a programů televize.. Během rozpadu těla na konci individuálního pobytu v biosféře planety Země se taková , pod vlivem ega a jeho aktů rozcupovaná duše "moderního" člověka, rozpadá v šumu bezvýznamných signálů. Snad je tento informační šum integrován do subatomárních piruet hmoty - což je jen momentální nápad. O "tvůrčím" rozpadu, tedy "smrti" přirozeného a životem bohatého duševního pole individuálního člověka mluvím víc v přednášce. Osobní kognitivní akty jsou vždy také akty egoistické. Osobnost přisuzujeme pouze takové organické bytosti, která projevuje svůj egoismus. Charakter člověka vzniká postupně a proměňuje se díky formálně stále stejným zásahům (parazitujících, osobního) ega a jeho pěti akčních derivátů do proměnlivých prožitků jeho stárnoucí duše a stárnoucího těla. Charakter je tedy kvalita duše a těla. Je možné, že se charakter zcela individuální duše razantně změní tím, že se přechodně zbaví vlivu svého ega (a samozřejmě tím i super-ega - tedy kultury a vlivu jejich institucí). To se děje v extázích kosmogonického Eróta nebo pomocí drog. Často doplňujeme naše myšlenky srovnáváním s myšlenkami F. Nietzscheho, L. Klagese, M. Heideggra, Z. Neubauera, R. Sheldraka a dalších myslitelů. Příklady z osobní biografie
Moje aktuální teorie poznání v horizontu a za horizontem biocentrické fenomenologie a teorie morfogenetických polí. (Klages – Sheldrake) Letní Pavlosiana 2022 - část 1. Jak působí „krása“? Je náš prožitek "krásy" pouze ze našeho subjektu pramenící , estetické zdání nebo je prožitek "krásy" projevem dynamického splývání a prostupování morfogenetických polí - a to jak duše prožívajícího, tak "duše" (morfogenetického pole) prožívaného (krajiny, hudby, tvarů, pohybů atd.) Toto zamyšlení nad teorií estetiky se zde děje na pozadí teorie poznání biocentrické fenomenologie , jejíž hlavní premisou je podstatná protikladnost prožívaní duše a kognice vědomí. Přesně formulujeme tento protiklad podstat takto: Prožívání individuální duše člověka, zvířete i rostliny se vyznačuje kvalitou pasivity, časovosti, prostorovosti, plynulosti, souvislosti a dynamické proměnlivosti. Na pasivním prožívání duše člověka - a pouze člověka v biosféře Země - "parazitují" mimo-časo-prostorové, izolované, statické a neměnné kognitivní akty pěti derivátů osobního ega - tj. akty osobního vědomí (subjektivismus), akty osobního sebevědomí (subjektivní konstruktivismus), akty osobní vůle (voluntarismus), akty osobního zpředmětňujícího vnímání (materialismus) a akty osobního pojmového myšlení (racionalismus). V závorkách jsou uvedeny různé filosofické školy (modely světa a člověka) nutně se konstituující v niternosti myslitelů, jejichž duševní pole byla "vyplundrována" dominantními akty jejich ega. Tyto akty ("Kati duše") proměňují přirozené kvality a dynamismus duševního pole na mimo-časo-prostorové, izolované, statické a neměnné "produkty" vědomí ( Descartova "realitas objectiva"). Energii ke provádění svých aktů ego získává "odsáváním-odkláněním" přirozené životní energie z individuálního duševního pole (ta pramení z individuálního těla) a to s cílem-účelem prosazení zájmů (Inter-esse), cílů a účelů ega. Pozn: Cíl - "die Zwecke" z něm. je černý střed terče pro cílenou střelbu , odtud "Zwecke" - účely v něm. Individuální duše člověka ztrácí pod vlivem ega a jeho aktů kvalitu pasivity a stává se akční, posedlou vůlí k moci a neklidem. Duše ztrácí časovost a stává se rutinní, mechanickou, stále se opakující. Duševní pole člověka ztrácí pod vlivem ega a jeho aktů svou přirozenou prostorovost, elastičnost i možnost expanze, růstu a splývání s jiným duševními poli. Stává se úzkou, ztuhlou, rigidní, zasekanou, tvrdou, neohebnou, netolerantní, zakrnělou, izolovanou, osamělou. Plynulost duševního prožívání se mění pod vlivem ega a jeho aktů na skoky, zbrklost, přelétavost (opičák "vědomí - viňána" jako obraz neklidu v Abidhamě, tj. fenomenologii duše ve vedántě) Přirozeném souvislosti prožívání jsou nahrazeny kognitivními relacemi pouze systémově vztaženého, tedy nesouvislého a později kognitivní mapou pouhých abstraktních pojmů bez vazby na skutečnosti biosféry . Takové je současné paradigma novověké vědy a proto věda podle Heideggera "nemyslí" hluboce a proto pojednává tato věda podle Z. Neubauera o "zásvětí" složeném v analytickém rozumu vědců z oněch "realitas objectiva" Descartových, nebo dokonce o "duchu mrtvého boha". Duševní pole ztrácí pod vlivem ega a jeho aktů svou dynamickou proměnlivost a stává se automatem na řazení abstraktních pojmů podle gramatiky naučného jazyka a algoritmem na aktivaci zploštělých pocitů podle obsahu nákupního koše a programů televize.. Během rozpadu těla na konci individuálního pobytu v biosféře planety Země se taková , pod vlivem ega a jeho aktů rozcupovaná duše "moderního" člověka, rozpadá v šumu bezvýznamných signálů. Snad je tento informační šum integrován do subatomárních piruet hmoty - což je jen momentální nápad. O "tvůrčím" rozpadu, tedy "smrti" přirozeného a životem bohatého duševního pole individuálního člověka mluvím víc v přednášce. Osobní kognitivní akty jsou vždy také akty egoistické. Osobnost přisuzujeme pouze takové organické bytosti, která projevuje svůj egoismus. Charakter člověka vzniká postupně a proměňuje se díky formálně stále stejným zásahům (parazitujících, osobního) ega a jeho pěti akčních derivátů do proměnlivých prožitků jeho stárnoucí duše a stárnoucího těla. Charakter je tedy kvalita duše a těla. Je možné, že se charakter zcela individuální duše razantně změní tím, že se přechodně zbaví vlivu svého ega (a samozřejmě tím i super-ega - tedy kultury a vlivu jejich institucí). To se děje v extázích kosmogonického Eróta nebo pomocí drog. Často doplňujeme naše myšlenky srovnáváním s myšlenkami F. Nietzscheho, L. Klagese, M. Heideggra, Z. Neubauera, R. Sheldraka a dalších myslitelů. Příklady z osobní biografie